|
|
Vyhodnocení zatěžovacích zkoušek pilot z tryskové injektáže
Čechová, Simona ; Račanský, Václav (oponent) ; Chalmovský, Juraj (vedoucí práce)
Práce se skládá z teoretické a praktické části. V teoretické části byla představena metoda tryskové injektáže, její druhy a možnosti využití. Byly charakterizovány mechanické vlastnosti prvku zhotoveného tryskovou injektáží. Byly popsány různé metody odhadu únosnosti pilot – analytický výpočet únosnosti vrtaných pilot a výpočet únosnosti pilot analýzou mezní zatěžovací křivky dle CHIN (1970; 1972). Dále byla obecně vysvětlena metoda přenosových funkcí, definována hyperbolická přenosová funkce a potřebné vstupní parametry výpočtu. V rámci přenosových funkcí byla představena tzv. beta metoda, která slouží pro výpočet mezního plášťového tření piloty. V praktické části práce bylo provedeno vyhodnocení několika statických zatěžovacích zkoušek pilot z tryskové injektáže, tj. sestaveny jejich mezní zatěžovací křivky. Následně byla provedena zpětná analýza výsledků statické zatěžovací zkoušky metodou přenosových funkcí, a tak dohledány hodnoty vstupních parametrů přenosové funkce. Byla určena únosnost pilot analytickým výpočtem pro vrtané piloty a analýzou zatěžovací křivky dle CHIN (1970; 1972). Metodou přenosových funkcí, resp. beta metodou, byl určen průběh plášťového tření a mezní únosnost pláště. Výsledné hodnoty únosnosti i mezní zatěžovací křivky byly porovnány.
|
|
|
Vyhodnocení vybraných zatěžovacích zkoušek duktilních pilot instrumentovaných optovláknovými senzorickými systémy
Genzer, Christian ; Račanský, Václav (oponent) ; Chalmovský, Juraj (vedoucí práce)
Přestože v současnosti není použití ražených duktilních pilot v České republice natolik rozšířené jako v okolních zemích, poskytuje tato metoda rychlé a spolehlivé řešení základových konstrukcí. Za účelem ověření a optimalizace návrhu jsou často prováděny zatěžovací zkoušky in-situ v reálném měřítku. Pro měření vzniklých deformací se standardně využívá strunových či odporových tenzometrů. Jejich použití je sice levné a z technologického hlediska poměrně jednoduché, avšak naměřené výsledky neposkytují komplexní pohled na chování konstrukce v celé její délce a s dostatečnou přesností. V posledních letech proto dochází k stále častější aplikaci měřících systémů založených na principu optických vláken. Cílem bakalářské práce bylo provést vyhodnocení několika zatěžovacích zkoušek duktilních pilot osazených optovláknovými senzorickými systémy, přičemž bylo potřeba zohlednit řadu faktorů, které negativně ovlivňují výsledky měření. Mezi ně patří například ohyb piloty, oscilace měření vlivem technologie provádění a způsobu měření, či vznik tahových trhlin v injektáži. U každé zatěžovací zkoušky byly nejprve specifikovány geologické poměry lokality a parametry zkušební piloty. Následně byla popsána technologie provedené zatěžovací zkoušky a představeny výsledky standardního monitoringu. Na základě podrobného měření optickými vlákny byly sestaveny průběhy poměrných přetvoření a osových sil, z kterých byly dále stanoveny hodnoty mezního plášťového tření. Ty byly korelovány s razícími časy v jednotlivých úsecích piloty a na základě této závislosti byly stanoveny součinitelé K_SHAFT. V závěru práce je provedeno shrnutí získaných dat a jejich vzájemné srovnání.
|
|
|
Predikce silově-deformačního chování velkoprůměrových vrtaných pilot s využitím metody konečných prvků
Dvořák, Tomáš ; Miča, Lumír (oponent) ; Chalmovský, Juraj (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá inverzní analýzou instrumentovaných zatěžovacích zkoušek vrtaných pilot, v nesoudržných i soudržných zeminách. Je provedeno vyhodnocení podrobného monitoringu zatěžovacích zkoušek, které je následně srovnáno s výsledky inverzních analýz. Inverzní analýzy jsou provedeny metodou konečných prvků s pokročilým materiálovým modelem zohledňující vyšší tuhost zeminy při velmi malých deformacích v programu PLAXIS a alternativně metodou přenosových funkcí v programu PMpLTO. V práci je dále diskutován rozdíl v působení pilot v odlišných typech zemin a také je zhodnocen rozdíl v procesu mobilizace plášťového tření, kdy v nesoudržných zeminách dochází k několikanásobně vyšším hodnotám plášťového tření vlivem přírůstku radiálního napětí, které vzniká v důsledku zamezené dilatance ve smykové zóně na rozhraní pilota-zemina.
|
|
|
Vyhodnocení zatěžovacích zkoušek pilot z tryskové injektáže
Čechová, Simona ; Račanský, Václav (oponent) ; Chalmovský, Juraj (vedoucí práce)
Práce se skládá z teoretické a praktické části. V teoretické části byla představena metoda tryskové injektáže, její druhy a možnosti využití. Byly charakterizovány mechanické vlastnosti prvku zhotoveného tryskovou injektáží. Byly popsány různé metody odhadu únosnosti pilot – analytický výpočet únosnosti vrtaných pilot a výpočet únosnosti pilot analýzou mezní zatěžovací křivky dle CHIN (1970; 1972). Dále byla obecně vysvětlena metoda přenosových funkcí, definována hyperbolická přenosová funkce a potřebné vstupní parametry výpočtu. V rámci přenosových funkcí byla představena tzv. beta metoda, která slouží pro výpočet mezního plášťového tření piloty. V praktické části práce bylo provedeno vyhodnocení několika statických zatěžovacích zkoušek pilot z tryskové injektáže, tj. sestaveny jejich mezní zatěžovací křivky. Následně byla provedena zpětná analýza výsledků statické zatěžovací zkoušky metodou přenosových funkcí, a tak dohledány hodnoty vstupních parametrů přenosové funkce. Byla určena únosnost pilot analytickým výpočtem pro vrtané piloty a analýzou zatěžovací křivky dle CHIN (1970; 1972). Metodou přenosových funkcí, resp. beta metodou, byl určen průběh plášťového tření a mezní únosnost pláště. Výsledné hodnoty únosnosti i mezní zatěžovací křivky byly porovnány.
|
host ::
RSS.